Koně a vše o nich :D

Historie a vývoj drezúry

Kůň hrál ještě donedávna v historii lidstva nezastupitelnou a velmi důležitou roli. Dlouhá staletí byl nezastupitelným všestranným pomocníkem lidí, jak na polích orných, tak i bohužel na polích válečných. Ke všem těm účelům, v rámci kterých byl kůň využíván, jej bylo nutno vycvičit. To znamená, že kůň byl veden k větší obratnosti a poslušnosti, aby mohl splnit požadavky, které na něj byly kladeny podle jeho využití.

V minulosti bylo využití koní pochopitelně především pracovní, nebo vojenské. K tomu také pak směřoval i výcvik koně. Ovšem jezdecké umění jako takové bylo v dobách minulých, kdy byl kůň kromě jiného i základním dopravním prostředkem, náležitě oceňováno. A právě zde, v tomto „pěstování" jezdeckého umění, se otevřel široký prostor pro kultivaci pohybu koně, která pochopitelně zahrnovala i prohloubení spolupráce koně s jezdcem. Kůň, který nebyl jen vycvičen k práci, nebo jen k pouhé jízdě, ale který byl i navíc patřičně pohybově školený, obohatil ježdění o další,  nepochybně estetický rozměr, který pochopitelně nemohl ujít pozornosti, protože sepětí lidí a koní bylo v té době samozřejmě mnohem těsnější.

Došlo ke specializaci ve výcviku koní, který byl zaměřen právě na pohybovou stránku,  kdy došlo k přesné profilaci jednotlivých chodů a skoků v rámci tzv. vysoké školy jezdecké, což je ve své podstatě propracovaný systém přijíždění, který má maximálně kultivovat pohyb koně. Tato barokní podoba ježdění je zachována ve vídeňské Španělské vysoké škole, která stále zachovává klasickou barokní formu. Stejně tak je možno takovéto klasické drezurní ježdění spatřit ve francouzském Saumuru, zde pak ve formě klasické vojenské jízdy.

Drezúra v současnosti

Z těchto zdrojů čerpá i dnešní drezurní sport. Je však nutno připomenout, že příprava koně pro drezurní sport jako takový, je jen jednou ze součástí toho, co lze zahrnout pod pojem drezúra. V obecné rovině se za drezúru považuje výcvik, který klidnou prací s koněm, to znamená s jeho cvičením a systematickou gymnastikou, při nichž je plně respektována psychika koně, umožní koni plné rozvinutí jeho výkonových schopností. Cílem každé drezúry je ekonomizace a optimalizace průběhu pohybu, přičemž se maximálně využívá  mechanika pohybu koně.

Podle účelu můžeme rozeznávat jednotlivé druhy drezúry, například drezúru koně skokana, policejního koně, cirkusového koně, samozřejmě také drezúru vozatajskou a ovšem i klasickou drezúru jezdeckého koně. Základ této klasické drezúry představuje srovnání, kmih a uvolněnost. Kůň má v jejím průběhu prostřednictvím drezurní práce dospět ze své přirozené rovnováhy do rovnováhy školní, ve které je už schopen absolvovat další vyšší stupně klasické drezúry.

Drezúra jako jedna z jezdeckých sportovních disciplín vychází z hodnocení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem při plnění jednotlivých drezurních úloh. Na rozdíl od jiných jezdeckých disciplín, kde se klade důraz především na výkon, mají tak rozhodující vliv pro posuzování estetická hodnota výkonu jednotlivých soutěžících.

Z tohoto základního hodnotícího kritéria pak vyplývá i výběr koně pro drezúru. Drezurní kůň musí být exteriérově dokonalý, a stejně tak dokonalá musí být i jeho pohybová mechanika. Spolu s těmito požadavky si musí kůň a jeho jezdec maximálně vyhovovat. Pro drezúru se zpravidla využívají teplokrevníci, kteří mají pro tuto disciplínu ty nejlepší předpoklady.

Drezúra, dosáhne-li své vrcholné úrovně, překračuje hranice pouhého jezdeckého sportu  a stává se i svého druhu skutečným uměním, které dává vyniknout přirozené kráse koní tím nejlepším možným způsobem.