Historie všestrannosti – militari
Soutěže všestrannosti neboli militari patří mezi nejtvrdší, nejnáročnější, ale také mezi nejoblíbenější jezdecké disciplíny. Jako mnoho jiného v historii jezdectví má i soutěž všestrannosti koně neboli military mnoho z vojenských zkoušek vytrvalosti, rychlosti a ovladatelnosti koně stejně jako schopností jezdce. Ve Francii se tyto soutěže nazývají "concours complet" - úplná zkouška a prvním z nich byl Campionat du Cheval d'Armes v Paříži roku 1902. Angličané ji nazývají "Three day event" - třídenní závod. Tato soutěž obsahovala drezurní část, steeplechase, třicetimílový závod po silnicích a stezkách a nakonec skokovou zkoušku. Název militari byl odvozen skutečně od soutěží armádního jezdectva a byl označen zkouškou vytrvalosti, odolnosti, rychlosti a hlavně poslušnosti koně. Prokazoval také schopnosti jezdce.
Historie vojenských cvičení
První zmínky o tomto sportu nacházíme v 19. století. Začaly s ním armády Francie, Německa, Švédska a Spojených států amerických. Používaly jej jako součást tréninku vojenského jezdectva, kdy pořádaly vytrvalostní jízdy o délce 30 - 724 kilometrů.
Po jezdcích byla vyžadována vysoká rychlost, ale do trati nebylo zařazeno zdolávání překážek. Důraz byl kladen na vytrvalost a konstituci koně. Změnu přinesli teprve Francouzi, když vytvořili mnohem všestrannější zkoušku v podobě Šampionátu vojenských koní, který se jezdil v krajině kolem Paříže od roku 1902. Tento šampionát již obsahoval čtyři části - drezurní zkoušku, steeplechase, terénní jízdu po polních a lesních cestách o délce cca 45 km a nakonec skokovou soutěž. Povinná drezura byla lehká, ale v propozicích byl dodatek, že je možné předvést cviky vysoké školy, za které je možno dostat zvláštní body. Steeplechase byla pořádána na dostihové dráze, kdy dráhu absolvovali 4 koně naráz. Tempo bylo stanoveno na 450m za minutu.Nepočítalo se pořadí, ale bodoval se předepsaný čas a překonávání překážek.Následovala dálková jízda 50 km. Zde se hodnotil opět předepsaný čas a překonané překážky. Náklady si platili jezdci sami. Zvítězil poručík Cadre Noir s plnokrevnou klisnou Marseille II.
Tato soutěž se stala základem pro třídenní testace vojenských jezdců, které byly zařazeny i na Olympijské hry v roce 1912. V prvním závodě typu budoucího militari zvítězili Švédové.
Modernizace soutěží všestrannosti
Po 2. světové válce se soutěží militari začali účastnit i civilní jezdci a rozvoj těchto soutěží se velmi zrychlil. I když jsou riskantnější než parkur, účastní se jich poměrně často i ženy. Nejslavnějším sportovním podnikem jsou Badmintonské závody ve Spojeném království Velké Británie, které se poprvé konaly v roce 1949 na podnět vévody z Beaufortu na statku v Gloucestershiru a dosud tam každoročně probíhají. Badminton se tak stal nejdůležitějším světovým podnikem a standardem všech podobných soutěží na celém světě.
Nejoblíbenější jsou tyto soutěže právě ve Velké Británii, ale mnoho soutěží tohoto typu je pořádáno i v jiných zemích. Ačkoli světové a evropské rekordy jsou těžko srovnatelné, jsou všechny medaile z těchto soutěží vysoce ceněné.
Spojené království získalo jen třikrát olympijskou zlatou medaili pro družstva, a to ve Stockholmu v roce 1956, v Mexico City v roce 1968 a v Mnichově v roce 1972. Angličtí a irští koně však skoro vždy stojí na startu a dobře se v těchto náročných soutěžích uplatňují.
Vývoj všestrannosti a jejich pravidel u nás
V začátcích sportovního ježdění byla pravidla uváděna v každém rozpise a nebylo vzácností, že se někdy i velmi lišila. Proto byla v roce 1926 vydána první pravidla pod názvem Závodní řád, který sjednotil rozhodování a obtížnost soutěží. Vydavatelem byla Čs. jezdecká společnost v Hodoníně.
První pravidla definovala poměrně přesně podmínky pro pořádání a posuzování všech oblastí Československé republiky. Pro pořádání veřejných, místních i mezinárodních závodů byly soutěže rozděleny do kategorií podle disciplín:
- A - skokové
- B - drezurní
- C - krajinové
- D - soutěže způsobilosti,
- Stupeň obtížnosti označovala římská číslice I - V.
Druhý závodní řád byl vydán v roce 1931 Čs. jezdeckým svazem. V tomto řádu jsou uvedeny potřebné definice druhů, termínů a rozpisů závodům závodníků (amatéři, profesionálové), sportovních koní apod. Třetí závodní řád byl vydán svazem v roce 1934, tento řád modernizoval bodování v rozeskakování a platil až do začátku druhé světové války. Čtvrtý závodní řád vyšel v květnu 1948, kdy byla vrcholnou jezdeckou organizací na území republiky Čs. obec sokolská. V dalších letech docházelo k postupné úpravě a vydávání nových znění pravidel soutěží. Nejvýznamnější je vydání z roku 1991, tato pravidla platí až do dnešní doby.
První zahraniční výjezd Čs. jezdců byl uskutečněn v roce 1924. Na první úspěch v této soutěži však dosáhlo až roku 1947 v Baden Badenu. Čs. armádní družstvo Zdeněk Teplý - Widner , které zde obsadilo 2. místo. Dalším významným datem byl rok 1949, kdy bylo poprvé uspořádáno mistrovství Československé republiky. Mělo však řadu nedostatků a nedodělků, zejména z pořadatelského pohledu. V roce 1953 se konalo další mistrovství již v Praze. Steeplechase se jela na dostihovém závodišti ve Velké Chuchli. Odtud vedla druhá klubovka přes chuchelské a hloubětínské kopečky do Motola, zde poté jezdci absolvovali cross. O čtyři roky později již byly u nás pořádány první mezinárodní závody.
V dalších letech nabýval vývoj soutěží typu militari na rychlosti a počet startujících závodníků se postupně zvyšoval. Soutěže byly děleny dle stupně obtížnosti do kategorií Z - T. Nejvíce pořádaných soutěží bylo ve stupni Z, ZL a L. Pouze v roce 1979 byla pořádána jedna kompletní soutěž S a T. Závody byly následně pořádány v Pardubicích, Kladrubech nad Labem a také v Humpolci a Karlových Varech. Docházelo také k postupným úpravám pravidel soutěží. Nejaktuálnější znění pravidel bylo schváleno v roce 2002 a tato pravidla platí dodnes. Vznikl také nový kvalifikační systém, který je dodnes používán.
